Ve světle posledních událostí si musí soudný člověk ťukat na čelo. Místo zametání před vlastním prahem se snaží ministerstvo zahraničí řešit problémy sousedů, z peněz ministerstva i státní rezervy.
Jedná se ovšem o několikaletý projekt, takže nás podpora demokracie na Ukrajině stojí docela dost peněz. Chápu, že to na Ukrajině nemají lehké. Tato náhodně zachycená zpráva mě inspirovala k úvaze, kde a v čem všem se náš nevelký státeček s vlastními problémy a stále napnutým rozpočtem, finančně angažuje? Možná bychom se divili!
Je celosvětový trend cpát se do problémů států celého světa, od mega mocností po trpaslíky naší velikosti, od vysílání vojáků po záhadné projekty. Pod záminkou záchrany a zlepšení života celé zeměkoule. Skutečné pohnutky ovšem nebudou zasažení spasitelským syndromem a šíření všeobecného dobra, spíš důvody, které obvykle zůstávají přísně utajeny.
Máme na to peníze? Máme tyto témata vyřešena u nás doma? Čí nápady to jsou? Jakým právem se vměšujeme do cizích problémů? Žádal nás o to někdo? Kdo je příjemce těchto financí a jakým zásadním způsobem jsme ovlivnili ukrajinský boj proti korupci a nezávislost médií? Můžeme jim jít příkladem, jak to umíme u nás?
Mám velké pochybnosti, díky dlouholetým zkušenostem z našeho vlastního státu, jestli takové vynaložené náklady mají smysl. Myslím, že jedním z nejlepších možností, jak se dlouho v klidu živit je založení dotované neziskovky, která léta zkoumá nějaký problém, vykazuje činnost, ale konkrétní výsledky žádné nejsou nebo naopak jsou kontraproduktivní (viz mnohé projekty týkajících se problémů našich menšin, o jejichž činnost nestojí ani jedna strana). Pozorování problému je na celé věci logicky to nejjednodušší.
Ono je často snadnější řešit všechno a všechny okolo, než si udělat pořádek ve vlastním domě.
