Vzkaz pro zloděje z mého bytu

Zklamala jsem vás. Ano, jsem si toho vědoma. Na druhou stranu, kdybyste se mě zeptal, ušetřili bychom si vzájemně spoustu problémů a komplikací. Marně jste u mě hledal peníze a drahé kamení. Doufám, že aspoň ta lahev červeného či stará squashová raketa přispěly ke zlepšení vašeho, chemií nalomeného, zdraví.

Ale přiznejme si, ten počítač byla pěkná blbost. Jednak mi ho kamarád sestavoval na míru (tuze nápadný), jednak byl už jako nový za pár kaček a konečně bez těch dalších příslušenství, které jste mi tu nechal, je prakticky neprodejný. Kdybyste mi ho raději šupnul zpátky za dveře s cedulkou: "Takový krám si Zelenková strč někam!", určitě by se nám ulevilo oběma. A třeba by se i nějaká lahvinka za odměnu někde doma našla.

Ostatně bych ráda reklamovala i další vaše aktivity. Nevím, na co vám budou nepárové naušnice? Jestliže mám tu moji oblíbenou zelenou jednu já a jednu vy, dohromady máme oba kulový. Vyházené skříně, krabice, šuplíky... vylomené dveře a nepořádek. A dohromady houby z toho, viďte! Aspoň tahle malá satisfakce mi zůstala.

Mám chuť dát si na dveře nápis "Vše již bylo ukradeno", protože je to pravda. V našem domě, v poměrně poklidné čtvrti, poblíž centra města, tohle není žádná novinka. Pachatelé se vrací na místo činu a překvapivě čekají, že tentokrát najdou konečně nějaký poklad. Znovu marně. Pořád tu bydli ti samí, nepříliš movití jedinci! Ovšem myslíte si, že na zbytek nájemníků tyhle příhody dělají tak silný dojem, aby alespoň v noci zamykali domovní, neustále polámané dveře? Ani omylem. Asi příliš namáhavé či co!

Můj malý synovec měl největší obavu, jestli se neztratil jeho, u mě schovaný, plyšový tučňák. Neztratil. Ale kvůli tučňákovi, pár knížkám a jemně obnošenému oblečení, nemá cenu ani šlapat tolik poschodí. Joooo kde nic není, ani zloděj nebere! Jen ten nepříjemný pocit dlouho zůstává.