Nejdřív to vypadá jako nevinná tahanice o právo na zahalování nebo divné plavky

Soudci ve Štrasburku měli rozum a nenechali se ovlivnit apelováním na toleranci k vnášení cizích netolerantních zvyklostí do vlastní země. Tady je totiž Evropanovo. 

Často to začíná jako v té pohádce o Smolíčkovi: "Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme".  A všichni víme, jak to končí. 

Pokud by hábit od hlavy k patě znamenal jen islámský trendy kousek, tak by o nic nešlo. Ale to podstatné tím jenom začíná. My jsme tu doma a hosté (přistěhovalci) by se podle toho měli chovat, ctít a respektovat naše domácí zvyklosti a zákony. Jako to děláme my u nich. 

Důležité je jaký symbol zahalování hlavy představuje: odlišné zacházení a rozdíly mezi muži a ženami. Od postavení ve společnosti, rodině, práci... Za chvíli by se tu někdo mohl domáhat jiných běžných zvyklostí jako je trestání žen kamenováním nebo jejich zabíjení když se rodině zdá, že je žena urazila například tím, když nechce jimi vybraného ženicha. 

Nakonec nejvyšší stupeň zahalování, ať si o tom básní, jak chtějí, je velké černé vězení. Navíc, nikdo nevidí co a kdo se pod tím skutečně skrývá.

Nemám nic proti cizincům, ale všechno musí mít své vnitřní i vnější hranice. A ty dát najevo a bránit si je, to je otázkou zdravého selského rozumu. Nikoliv zlé povahy, netolerance a kdo ví čeho všeho ošklivého, jak se nám snaží vnutit někteří divní politici či organizace. Nejde o jednu zahalenou hlavu, jde o princip a problém, který by se nám časem mohl pořádně vymknout z ruky.