Tak pokud vím, očkování dospělých není hlava nehlava už jen proto, že je dobrovolné. Praktický lékař ho může osobě, zvláště pak osobě v rizikové skupině, doporučit, nikoliv mu ho vnutit.

Jakožto učitelka v armádě, tedy na pozici exponované, jsem měla tuto možnost každoročně. Párkrát jsem jí využila, často však ne. Ne však proto že bych měla něco proti očkování samotnému, ale protože jsem, jako matka malých dětí, onemocněla dříve než jsem měla být očkována a následně se už střídaly fáze některého onemocnění horních cest dýchacích a rekonvalescence, takže očkování bylo nemožné, nerozumné a iracionální. Nicméně, v těch několika případech, kdy jsem stihla být očkovaná jsem buď tu zimu neonemocněla anebo měla má následná onemocnění podstatně rychlejší a hladší průběh.

U starých lidí se samozřejmě očkování musí zvažovat citlivě, nicméně lze předpokládat, že mají sníženou iminutu a i v případě, že nikam nevychází, střídají se u nich rodina a ošetřovatelé, tedy potencionální bacilo a vironositelé.

Ono je to trochu komplikovanější, autorko.

Ono očkování proti chřipce se připravuje v době, kdy tak úplně nevíme přesnou charakteristiku viru /varianta NH/. Takže se připravuje ta nejpravděpodobnější.

Pokud není virus silný, nic moc se neděje, pokud tomu tak není, nebo se objeví jiná varianta viru, usmrtí řádově stovky osob ročně.

Takže si vyberte, jestli chcete očkovat nebo ne.