Nic neroste do nebe a ani křivka dožití nebude stále stoupat. V mé generaci narozené kolem roku 60 chybí velmi mnoho přátel, kteří odešli a zanechali tu své rodiče ve věku 80 let a více. Až bych řekla, že lidé narození v období války a dříve mají tužší kořínek než my další. Jsem jen laik, možná se pletu.

Věk se prodlužuje, ale ten problém je pořád stejný. Jinak doufám, že věk dožene i všechny zdejší diskutéry.

Ten dožene každého...

Víte, jsem velký příznivec eutanazie, ale když čtu váš blog a některé příspěvky pod ním, začínám poněkud více chápat i argumenty jejích odpůrců.

Mne vždycky baví ty kecy, jakože peníze a majetek nejsou důležité a život je potřeba opravdu "prožít" a pak se pohoršovat nad tím, že "stát dělá špatnou sociální politiku".

Vážená autorko,

kvalita života NENÍ závislá na věku! Pokud toto tvrdíte, dovedu si představit, jak "kvalitní" musí být VÁŠ život už teď, když takto scestně uvažujete.

Dlouhověkost se nám skutečně až neskutečně zvyšuje a když se nad tím člověk zamyslí, tak lze v té souvislosti souhlasit s některými níže uvedenými příspěvky.

A ona dlouhověkost souvisí s tím, že ti současní geronti penzističtí, převážnou část svého produktivního věku byli nikoliv zapřaženi do usilovné práce, ale v pracovní době značnou část času pracovního času trávili pohodlným vysedáváním na stranických, svazáckých, SČSP, ROH, Brigád socialistické práce, a snad jen Pánbů ví na jakých dalších. A když už byli na pracovišti, pak je zajímalo spíše jaký melouch zrobit a co kde ze společného pokrást v duchu tehdejšího hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu".

My mladí, dnes musíme makat do strhání těla, abychom za svých daní naplnili státní kasu, z které právě značnou část odčerpávají náklady na neustále a nehorázně se zvyšující penze právě těchto "dlouhověkých". A to ještě jak píšete bude z námi vytvořených prostředků i nutno vybudovat a financovat ústavy a všelijaká penzistická odkladiště, což znamená další a další bezedné díry, kam budou i v budoucnu odtékat peníze z našich daní.

A přitom sami ani nevíme kdy, zda a vůbec se naše generace nějaké penze dočká, když tito "dlouhověcí" nás o výsledky naší práce připraví svými neustálými požadavky a nároky.

A věřím že dlouhověkost právě u naší generace skončí, neboť budeme tak vyčerpaní prací, že na nás zakrátko "zubatá s kosou" bude čekat přímo na pracovištích odkud si nás bude rovnou odvádět.

Docela by mne zajímalo, kterýže jste ročník. Protože takovou hovadinu, jakou jste tady vypotil, bych bral snad jen a pouze jako ne zrovna povedenou ironii.

No a co jste tím chtěla říct, ten problém už tu dávno je, ale jak přimět společnost,

aby se zbývala řešením ... Tento problém máme už ... Mamince je 94 mě 73 a bratrovi 68. Ten se o maminku stará ale už mu ubývají síly a přibývají nemoce ...

Zabývala nejen před volbami...

Vás text naznačuje, ze by společnost měla rezignovat na peči o seniory?

Ne, přehodnotit.

Dovolil bych si v některých věcech nesouhlasit, respektive některé věci upřesnit. Domovy pro seniory nemohou přijetí podmiňovat příspěvkem na péči. Tedy oficiálně. Ovšem pokud někdo nepobírá příspěvek, tak vlastně tu péči ani nepotřebuje - tímhle domovy často argumentují, protože při přijímání nových uživatelů se klade mj. i důraz na potřebu péče.

Otázka získání příspěvku na péči je samozřejmě problémem, ale také vím, že to je prostě kraj od kraje (nebo spíš okres od okresu) jinak. Člověk, který se v jednom okrese "nechytá", dostane v jiném okrese příspěvek II. stupně. Nevím, proč to tak je a těžko posoudit, kdo je ta pověstná "žába na prameni". Z vyprávění kolegyň z úřadu práce vím, že při kontrole příspěvku, který byl přiznán v nejmenovaném krajském městě zjistily, že příjemce příspěvku ve IV. stupni - tedy nejvyšším, běhal po zahradě se sekačkou. Takže o ten příspěvek přišel.

Protože pracuji v domově pro seniory, mohu vás ubezpečit, že v našem domově jsou uživatelé s příspěvky i v I. nebo II. stupni.

Pokud Vám mohu poradit, nespoléhejte při žádosti o příspěvek jen na lékařskou zprávu "obvoďáka", ale obraťte se i na odborné lékaře, ke kterým váš senior dochází - psychiatra, ortopeda, neurologa apod.

Jako smutné mi přijde, že města, kraje, ministři o potřebě nových zařízení pro seniory jen žvaní, ale nevšiml jsem si, že by nové domovy přibývaly....

Máte pravdu, teoreticky nemohou, ovšem přijetí se od nového roku ještě zpřísní. Přesně, jak jste napsal, potřebují či nepotřebují - toť otázka. Znám seniory, kteří už se o sebe nedokáží postarat - ano nají se a učešou, všechno ostatní zajišťuje kdo ještě z rodiny může a přesto mají jedničku. Viděla jsem i případy různě postižených lidí s nízkým stupněm. Pán se sekačkou zřejmě nebyl z Brna.

Taky už několik let pracuji se seniory, navíc mám rodiče ve věku nad 80, takže mě už lecos nemůže překvapit. Navíc žádost o některého z domovů aby si člověk dával x let dopředu, což statný senior ve svém bytě nebo domku často zamítá... Což plně chápu.

A to jako co? To chcete, aby senioři od určitého věku neměli právo na život? Proč se píše o seniorech jako o objektu? Znám spoustu moudrých lidí ve věku 85 a více, kteří nejenom že netrpí demencí a vším co popisujete, ale naopak mají jasnou mysl a přehled o dění. Takovéto mudrování o seniorech, jaké je ve Vašem článku, je velice nebezpečné a bohužel vede k myšlení, které praktikoval Hitler. Všichni, kdo nebyli prospěšní pro nacionálně socialistickou společnost Třetí říše, byli likvidováni. Duševně a tělesně nemocní. Myslím si, že právě tak jako ve vyspělých demokratických státech, má i náš stát povinnost postarat se o ty, kteří si svůj díl na budování státu už odpracovali. Pokud tomu tak nebude, tak bude Vaše generace a další odsouzena k životu ve věčném strachu. Hranice povoleného věku se budou neustále snižovat podle ekonomických potřeb uhlíkově neutrální společnosti.

To jsou takové hezké fráze. Realita je trošku drsnější. Neznám moc lidí, nebo jsem je nepotkala, kteří jsou zdraví a ve stylu - moje babka ještě v devadesáti okopávala záhonky. Různé formy demence postihují v dnešní době velké množství lidí bez ohledu na vzdělání. Do toho počítám i Alzheimera, Parkinsona, stařecké demence všeho druhu. To už je ovšem dost závažný problém, kdo nezažil, neví o čem je řeč. Ale i tak je ve starším věku spousta a spousta zdravotních problémů i u těch "moudrých" a mnozí se o sebe postarat nedokáží.

Nejde o právo na život, ale jeho kvalitu a to, jak se mají starat rodinní příslušníci, když se taky musí postarat o sebe sama a svoji rodinu. Mnohdy jsou v předdůchodovém věku nebo jsou zapřaženi ve své mladší rodině.

Myslím, že jedním z problémů je odtržení generací. Mladí lidé moc netuší, co takové opravdové stáří obnáší. Když takový nadšený dobrovolník přijde s představou, jak si bude u stařenky jako z románu povídat a cupitat na procházku a pak vidí realitu, v čem je v takové domácnosti nebo zařízení skutečně třeba pomáhat, mnozí okamžitě prchají a realita jim nevoní.

Co je potřeba? Asi víc domovů pro seniory, přibývá větší potřeba těch se zvláštním režimem a přidat lidem, kteří tam pracují. Nejen v těch státních, ale podpořit i ty skutečně fungující nestátní. Kolik si myslíte, že takový pracovník v sociálních službách bere a jakou práci odvádí?

A takový naivní nápad: podporovat dobrovolnictví ze strany mladých lidí (nebo aspoň jako jeden smysluplný projekt financovaný EU, kde by ovšem celý šel na ty dobrovolníky, nikoliv administrativu a aparát okolo!!!!), kde by za takovou činnost obdrželi symbolickou částku nebo přes školy.... Prostě aby viděli o čem to je...

Domy s pečovatelskou službou a hospice přece nechá postavit Andrej z peněz, které se díky EET vyberou navíc. Sám to říkal, tak to musí být pravda.

Domy s pečovatelskou službou jsou něco jiného než domovy pro seniory, o kterých autorka píše. To jen tak pro upřesnění...