Sirotci budou za každou cenu a basta

Paní europoslankyně si umanula, že sem nějaké ty syrské sirotky dostrká i kdyby se všichni na hlavu stavěli. Tomu se říká páchání dobra nebo taky spasitelský syndrom. A to se dá léčit.

Nechápu, proč by se místním dětem nemělo pomáhat raději tam, kde jsou doma,             ve svém prostředí, své kultuře, v tom, co znají. Místo jednoho přesazeného dítěte pomoci celému houfu malých syřánků postavením školy, ubytování, financování vzdělávání, výchovy k tomu, co doma uplatní (a tím nemyslím vojenskou průpravu).

A v tom může jít paní Šojdrová klidně příkladem a připojit se k lidem, kteří tu humanitární pomoc v praxi provádějí na místě, místo násilného přemísťování k nám. Když ji to tak vzalo za srdce, pak může začít sama u sebe. O tom ovšem nepadlo ani slovo. Protože někoho jen navštívit a vzít si domů, v tom je velký rozdíl. Udělat nepromyšlené "humanitární" gesto je velmi jednoduché.  Navíc děti kolem 8 nebo 10 let (jaké tam prý viděla) už nejsou žádný nepopsaný list. A nechápu taky, proč by o tom, jestli sem přijedou měla rozhodovat řecká strana, když ty děti nejsou nakonec ani jejich ani naše  a dokonce ani není zájem, kromě paní europoslankyně, nám je sem exportovat. 

Pomáhat se má se zdravým rozumem, nikoliv za každou cenu.