Chvíli komedie, chvíli drama, chvíli jakoby se autor smál divákovi. Celé podivně poslepované a nevěrohodné scény, úplně nesmyslné přehrávání paní Chýlkové, zbytečné postavy (kamarádka manželky, Kozub) a jako bonus neuvěřitelný útěk a zázračné schopnosti ležáka po mrtvici, které ho opustí s návratem domů???!!! Nebýt paní Krónerové a pana Langmajera, tak by bylo lepší vypnout tak v první čtvrtině.
Samozřejmě každý máme jiný smysl pro humor. Taky jednou náladu na něco složitějšího. příště sneseme i ptákovinu. Jako třeba právě Kozubovština. První díly Skoro na mizině, docela dobrý, sedly do doby, kdy se natáčely. Další parodie a představení jsou kýče určené jen pro určitou úzkou skupinu diváků (i když nevím jakých?). Šišlání, šilhání, vycpaná prsa, paruky nakřivo, vulgarita a přehrávání nesedí každému. A ani ten nejlepší komik nemusí být vždycky a za každých okolností vtipný a hodit se do role, která má být vtipná.
Docela nechápu, kolik lidí může tak chodit do kina na tyto komedie a kdo financuje jejich natáčení, když sponzoři a diváci už při ukázkách vidí zase a znovu varianty podobné jedna druhé a slabé. Přemýšlím, na co z nových filmových komedií posledních 10 let se dá podívat vícekrát? Jestliže v první padesátce hodnocení Kinoboxu, ať už od diváků nebo kritiků, je překvapivě víc "hořkých" komedií nebo pro mě smutných filmů (Domácí péče, Bába z ledu, Úsměvy smutných mužů) než těch k popukání, tak to o něčem svědčí.
U čeho jste se skutečně zasmáli naposledy vy? Já bych do té padesátky přidala Anděl páně, Pepíka Hnátka a ...?
