Do porodů nám žádné ženské mluvit nebudou, vaši lékaři

Návrhy na reorganizaci porodnictví (jak se znovu ukázalo při schůzce se zainteresovanými stranami) se nelíbí hlavně lékařům a zdravotnické mašinérii. Tomu rozumím. Nemocnice jsou velké továrny na pacienty. Lékaři patří mezi velké autority, málokdo jim ze strachu dokáže odporovat nebo s nimi nesouhlasit. Tak tomu bylo donedávna i v oblasti tak citlivé, jako je narození člověka. Pochopitelně myšlenka porodních domů je ohrožuje, mohlo by jich být méně potřeba a porodnice by se mohly možná docela vyprázdnit. Stejně tak snaha změnit způsob vedení porodu z oblasti medicínského postupu, kdy je lékař ten důležitější a matka s dítětem jsou jen pacienti, na systém, kdy je matka a dítě středobodem významné události zrození. V porodních domech místo lékařů nastupují hlavně porodní asistentky a duly, lékařská péče je využívána jen v případě komplikací. Je to vlastně takový kompromis mezi porodem doma a v nemocnici. Šetrný jak k matkám, tak dětem a s novým přístupem k nim, náročná změna v pohledu na porod.

Abych ten rozdíl vysvětlila i mužům, tak se uchýlím k takovému krapet praštěnému příkladu (srovnávám běžný porod bez epiduralu): představte si několik hodin stále se zhoršujících bolesti jako když máte ledvinovou koliku. K tomu máte obavu, aby se vašemu dítěti a vám nic nestalo. Nejde to zastavit, nemůžete si odpočinout, žádná pauza, je to čím dál tím těžší. Už máte představu? Takže si asi dovedete taky představit, jak jste v takovém rozpoložení hákliví na citlivý přístup okolí, jak rádi přijímáte útěchu, úlevu a pomoc jak fyzickou, tak psychickou! Pan ministr objevil Ameriku, když dostal nápad, aby lékaři zařadili do vzdělávání psychologii v těhotenství, při porodu, tak i v šestinedělí. To by snad mělo být dávno samozřejmostí, nemyslíte?

Myšlenka porodních domů je právě umožnit budoucím matkám zažít porod v prostředí podobném domácímu, s pomocí jejich mužů a žen - asistentek, které rozumí celému procesu a dokáží je podpořit jak psychicky, tak fyzicky (masáže, vůně, hudba, vana, byliny, polohy), prostě aby se porod stal víc přirozeným. Že to není nic tak mimořádného se můžeme přesvědčit ze zkušeností žen rodících v některých evropských státech. Myslím, že by se s porodními domy dále zmenšil zájem o domácí porody, protože by odpadly důvody, proč tuto variantu některé matky volí. Ale stejně je to nakonec jen jejich rozhodnutí.

Gesto snahy o změny v porodnictví bylo sice uděláno, jenže zájem je jen z jedné strany. Názor lékařů je jasný: jsme v porodnictví dobří, není potřeba nic měnit. Rodit se bude dál podle nás a našeho "pracovního" postupu. A basta!!!

Jenže rozzlobené ženské není radno podceňovat. Ještě uvidíme. Držím palce, aby se to povedlo. Jako příznivec alternativních, šetrných postupů léčení a vedení porodů i jako matka dvou potomků se zkušeností z brněnských porodnic.